Věra Čáslavská

3. 5. 1942, Praha

Spolu s Emilem Zátopkem patří Věra Čáslavská k největším českým sportovcům, a to nejen dosaženými výsledky, ale svým přístupem ke sportu i svými lidskými postoji. Byla příkladem naplňování olympijských ideálů a zcela po zásluze se právě ona stala v letech 1995–2001 reprezentantem České republiky v nejvyšším orgánu olympijského hnutí – Mezinárodním olympijském výboru.

Královna gymnastiky se svému sportu věnovala od roku 1957, povětšinou pod vedením trenéra Vladimíra Proroka. Od roku 1959 se účastnila vrcholných mezinárodních soutěží, jako byla mistrovství světa či Evropy a olympijské hry. Dosáhla na nich řady pozoruhodných vítězství, v letech 1964–68 byla suverénní mnohonásobnou gymnastickou mistryní světa a Evropy. Na olympijských hrách 1960 v Římě, 1964 v Tokiu a 1968 v Mexiku získala celkem 7 zlatých a 4 stříbrné medaile. Zejména olympijskými vítězstvími v Mexiku, která přišla krátce po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, získala Čáslavská veliké sympatie nejen pro sebe, ale pro svou okupovanou vlast. Stala se hrdinkou těchto olympijských her a v roce 1968 byla též vyhlášena nejlepší sportovkyní světa. Z gymnastických pódií odcházela na vrcholu slávy, provázena potleskem plným obdivu a opravdové náklonnosti.

Počátkem 70. let byla za své postoje v roce 1968 vyloučena z řad tělovýchovné organizace. Vystudovala však Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1974 se věnovala trénování. Vychovávala mladé adeptky sportovní gymnastiky nejen v Praze, ale 1979–81 i v místě svého největšího triumfu, v Mexiku. Do veřejného života znovu vstoupila po listopadu 1989. V lednu 1990 se po zvolení Václava Havla prezidentem Československé republiky stala jeho poradkyní pro sociální otázky a pro sport, od července 1991 byla jeho asistentkou. Když byl v dubnu 1990 ustaven nový Československý olympijský výbor, byla Věra Čáslavská zvolena jeho předsedkyní. Od prosince 1992 pak čtyři roky stála v čele obnoveného Českého olympijského výboru. Od 1995 do října 2001 byla také členkou Mezinárodního olympijského výboru pro Českou republiku. Ve svých funkcích se zúčastnila olympijských her v Barceloně 1992 a v Atlantě 1996 a rovněž tak zimních olympiád v Albertville 1992 a Lillehammeru 1994. Za svou sportovní činnost a občanské postoje dostala řadu vyznamenání, z nich k nejpřednějším patří Cena Pierra de Coubertina, kterou jí v roce 1989 udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO za zásluhy o prosazování čestného sportovního boje, a Olympijský řád MOV z listopadu 1991.

Zpět