František Vodsloň

16. 3. 1906, Praha – 5. 5. 2002, Praha

V roce 1928 se stal členem komunistické strany a brzy i profesionálním funkcionářem v Rudých odborech a ve Federaci proletářské tělovýchovy. Ve 30. letech pracoval v dělnickém spotřebním družstvu Včela. Od roku 1940 až do konce 2. světové války byl vězněn. Po únoru 1948 byl tajemníkem krajského výboru KSČ Praha. Prošel postupně různými dalšími funkcemi – byl poslancem Národního shromáždění, náměstkem ministra zemědělství, předsedou Krajského národního výboru v Praze – až byl v březnu 1957 jmenován předsedou nové ústřední tělovýchovné a sportovní organizace Československého svazu tělesné výchovy. Protože od roku 1955 byla uplatňována zásada o společené osobě v čele jednotné tělovýchovné organizace a olympijského výboru, byl v lednu 1958 formálně zvolen předsedou Československého olympijského výboru. V těchto funkcích působil až do prosince 1967.

Do olympijského hnutí příliš nezasahoval, veškerou agendu vyřizoval generální tajemník František Kroutil. V roce 1968 patřil Vodsloň v komunistické straně ke křídlu, jež se snažilo prosadit značné změny v československé společnosti a oslabit přílišnou závislost na SSSR. V říjnu 1968 byl jedním ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří hlasovali proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa. V květnu 1969 byl proto z KSČ vyloučen. Později byl jedním ze signatářů Charty 77.

Zpět